16.03.2013, Kunovice

Exkurzí do rakouských hypermarketů jsme započali jarní část sezóny 2012/2013. Nakonec jsme státní hranice překračovat nemuseli, zastavili jsme se ale kousek od nich - v malebných jihomoravských Kunovicích. Ty nás přivítaly nádherným jarním počasím a poklidnou atmosférou vinic. Zpět si však kluci nevezli trsy hroznového vína, ale nepřeberné množství banánů, které nám na cestu nadělili soupeři. 

Na začátku turnaje jsme zvolili strategii, že vytvoříme dvě kvalitativně stejné družstva, takže za béčko si zahráli Robin, David, Tom K.  a také náš gólman Karol. Zejména první dva jmenovaní se střelecky prosazovali velmi často a díky jejich výkonům jsme se soupeři hráli důstojné partie. Na Vsetín, ani Zlín jsme neměli, ale s Luhačovicemi jsme hráli vyrovnané utkání. Na začátku zápasu jsme dokonce několikrát vedli, ale soupeř v průběhu hry stále častěji přihrávkami nacházel svého nejlepšího hráče, které měl podobnou tělesnou konstrukci jako já a tudíž jakákoliv obrana byla bohužel marná a tento hráč nám sázel jednu branku za druhou. Po třech prohrách tak bylo jasné, že béčko bude bojovat o předposlední sedmé místo...vzhledem k dění na druhém hřišti bylo stáje jasněji patrné, že soupeřem bude naše áčko...     

Kritizovat nějak naše benjamínky nebudu, přeci jen se ve skupině A, tedy v té výkonnostně nejvyšší dostali hlavně z logistických důvodů, jelikož jinak bychom museli jezdit s áčkem i béčkem odděleně, jelikož jejich turnaje nejsou co do termínu, tak do destinace shodné. Kluci tak budou hlavně sbírat zkušenosti, které přetaví v nějaké hmatatelnější výsledky až příští rok. 

Áčko začalo turnaj prohrou se Zubřím a potom nás čekaly dvě převážně dívčí celky. Proti Kunovicím, které trenérsky vedlo asi deset rodičů na střídačce jsme nesehráli špatnou partii, ale na výhru jsme neměli. Další zápas proti Zlínu byl z naší strany ještě horší. Holky nás doslova uběhaly, navíc prokázaly větší touhu po vítězství. 

Hodnotit áčko je stejně složité jako hodnotit béčko. Zahráli si všichni, všichni víceméně stejný čas. Připočteme li fakt, že někteří kluci ještě hráli za béčko, tak je jasné, že jsme nemohli počítat s nějakým výraznějším úspěchem. Díky kolektivnímu pojetí si dali všichni branku, což na druhou stranu ukazuje na fakt, že hra není postavena na výkonu nadprůměrných jednotlivců, ale na výkonu celku jako takového. Budu se ovšem opakovat v tom, že nám chybí větší agresivita a celkový drive. Služebně jsme se nazvali francouzským baletem na cestách. Holky nás žduchaly, škrábaly, držely během celého zápasu a my to potichounku trpěli. Snad si to kluci po několika takových nakládačkách uvědomí a začnou  bojovat s větším zaujetím.

Po těchto výsledcích se v boji o sedmé místo střetli oba dva naše výběry. Úspěšnější byla nakonec o kousek áčko, které vyhrálo 13:11.

Turnaj proběhl v relativním klidu. To že jsou turnaje minižáků pro některé finálem Ligy mistrů jsme si koneckonců zvykli, takže nás už zas tak nic nepřekvapí. S přílivem nových týmů, které jsme na podzim nepotkávali, se objevily nové zajímavosti. Jsem pro osobní obranu při bránění, ale zdá se mi málo přínosné, že si soupeře nosíme po celý poločas na zádech. Tak těsná osobní obrana se už více podobá společenskému tanci. Daly se defakto nepřetržitě pískat fauly. Trochu adrenalinu přineslo utkání s holkama se Zlína (tuším), kdy jsem si musel na šířku hřiště s rozhodčím vyříkat rozdílný názor na pískání, či spíše nepískání žduchání holek do našich kluků v náskocích z brankoviště. Tam kde by jsem já pískal sedmimetrový hod a důrazně napomínal faulující, tam hra pokračovala bez povšimnutí dál...škoda. Já za tyto zákroky na naše kluky na trénincích řvu jako tur a nutno podotknout, že jen zřídka kdy, jelikož se kluci snaží zezadu nefaulovat.

Obrovské díky patří rodičům! Nejenže jsme neměli sebemenší problém s odvozem kluků, ale dokonce nám vytvořili super kulisu, takže zejména atmosféru ve vzájemném zápase "Rožnovů", nám mohli ostatní týmy závidět.

K rodičům se váže ještě jedna připomínka. Při glosování výletu na utkání Zubří - Karviná jsem zmínil, že když my se o víkendových turnajích v Litovli a Liberci budeme starat o vaše děti, tak na oplátku budeme Tomína zapůjčovat k víkendovým pobytům vám, aby pěkně koloval mezi rodina a my měli o víkendech čas na odpočinek. Drtivá většina toho co píšu je myšlena s humorem a nadsázkou, takže děkujeme všem zájemcům o nabídku víkendového pobytu našeho syna, ale opravdu šlo jen o žert. Ale upřímně nás to potěšilo!

Nejtěžší chvilky jsme však paradoxně neprožívali na turnaji, ale při cestě tam a zpět. To že jsme byl se svou orientační neschopností určen jako vedoucí zájezdu je napováženou. Nebýt GPS, poznali by jste krásy nejen Jižní Moravy, ale i další koutů naší republiky. Když už jsme se u Rosavy domluvili, že kolonu povedu já, neuvědomil jsem si, že ještě musím na benzín, takže se asi na pumpě u kasáren ve Valmezu divili, proč k nim zabočuje asi 5 aut a tankuje jen jedno.

Jestli chcete zažít pocit, že jedete hodinu a tři čtvrtě autem a do toho vám někdo neustále mluví, jeďte s Denisou. Naše trenérka béčka patří k těm velmi komunikativním. Přibližně celou cestu tam i zpět musela Pavla nepřetržitě přeskakovat z jedné rádiové stanice na jinou, aby jsem náhodou neprošvihli nějakou tu hiťárnu. Během asi pětiminutového monologu jsem dokonce nebyl schopen zaznamenat, že se mezi větami nadechla. Přírodní úkaz. V Kaufu na Vsetíně, si nejprve zabouchla do dvěří vlasy, následně seřvala Tomína, že jí jako prase, protože je celý podrobený od koláče z listového těsta, aby po chvíli konstatovala, že ji na sedačku spadl kus salámu, na kterém byl kečup, takže tam bude asi flek. Opravdu už jsme se tak dlouho nezasmáli. A aby toho nebylo málo, jeli jsme všichni společně večer na zápas Zubří - Dukla... 

Rožnov "A" - Kunovice

Rožnov B - Luhačovice

Rožnov "A" - Rožnov "B"