28.04.2012, Vsetín

Sezóna se nám blíží ke konci a my po několika turnajích v Polance, Rožnově a Kopřivnici v sobotu 28.4.2012 premiérově zamířili na "daleký jih", konkr. do Vsetína. Poměřili jsme tam síly s domácím Vsetínem, Karvinou a naše áčko s Valmezem a béčko se Zubřím. Narazili jsme tak na silné týmy a my si mohli porovnat, jak dalece jsme byli na trénincích pilní a svědomití. Obě naše mužstva nakonec skončila na třetím místě, a tak je z výsledku jasné, že naši soupeři jsou ještě krůček před námi. Záleží ale jen na nás, jestli jedenkrát top týmy porazíme, či nikoliv.

 

R.p.R. A Vsetín A 18:22 (8:12)
R.p.R. A Valašské Meziříčí 20:17 (12:8)
R.p.R. A Karviná A 17:20 (9:11)
Hráli a branky dávali: Marek (1), Ríša (1), Radim (1), Matěj (18), Kuba V. (5), Vojta (5), Davča (24)

Karviná a Vsetín jsou stále nad naše síly. Letos jsme je snad ještě neporazili, ale tentokrát jsme k tomu měli možná nejblíže. Se Vsetínem jsme prohráli o čtyři a s Karvinou dokonce jen o tři branky. Díky tomu, že jsme hráli některé zápasy souběžně (tedy áčko i béčko hrálo ve stejný čas) jsem měl možnost áčko sledovat jen při zápase s Karvinou. Karviná v průběhu zápasu stále vedla, ale kluci se snažili a podali velmi dobrý výkon. Ke konci jsme stahovali náskok soupeře a rozhodovalo se v posledních vteřinách. My jsme v poslední minutě branku z útoku nedali, a tak místo snížení o jednu branku nás Karviná z protiútoku potrestala a zajistila si vítězství.

Áčku se hra daří, ale po hříchu je postavená jen na výkonech individualit, které se dokáží přes obranu soupeře prosadit a zbytek týmu  je tak trochu v ústraní. Větší kolektivní pojetí by klukům určitě neuškodilo a s tahouny týmu by tak rostli i ostatní. Technicky jsou kluci na dobré úrovni, jen si neodpustím poznámku o tom, že rok se jim snažíme vštěpit, jakým stylem střílet na bránu, ale výsledkem jsou bohužel střely od ramene a nikoliv ze zvednuté ruky. 

 

R.p.R. B Vsetín B 24:5 (14:3)
R.p.R. B Zubří B 15:21 (8:8)
R.p.R. B Karviná B 15:20 (5:12)
Hráli a branky dávali: Áďa (2), Tomino (10), Dan (22), Kuba D. (9), Lukáš (10), Šimon (1)

Karviná je zakletá i pro naše béčko, a to stejně platí i pro Zubří. Zápas se Zubřím začal pro naše kluky dobře, dlouho jsme vedli a v poločase byla na ukazateli remíza 8:8. Po poločase jsme ale přestáli hrát aktivně, nevraceli jsme se rychle, v útoku jsme byli nepřesní. Výsledkem je tak další prohra s rivalem ze "sousedství". Poslední zápas na turnaji jsme odehráli proti Karviné. Zápas začal tradičně po Karvinsky - ti si převlékli jednoho hráče z áčka do dresu béčka, stejný postup byl i u jejich brankáře. Karvinští pro zábavu nehrají... My jsme se snažili, ale na rychlou a přesnou útočnou hru soupeře nemáme prozatím protizbraň. Nejsme dostatečně rychlí a dynamičtí. Zápas se Vsetínem byl jednoznačný, jediný moment stojící za zmínku byla hra jednoho z jejich hráčů, který  neustále fauloval zezadu, držel naše hráče pod krkem...o jeho aktivitě vypovídá série fotek, které naleznete ve fotogalerii.

Béčko nehrálo tak dobře jako v Kopřivnici. Na jednu stranu nám chyběli Robin, Jirka, David a další hráči, na stranu druhou si za béčko zahrál Dan, který ročníkově do béčka patří a bude s námi v miňasích i další sezonu. Jeho dravost byla přínosem, teď jen aby stejně dravě hrál i zbytek týmu. V Kopřivnici jsme hráli přeci jen víc "na krev". Kromě větší agresivity se nám tentokrát nedařilo ani takticky. Situace kdy stojí tři hráči vedle sebe a nahrávají si na metr, místo aby hru roztáhli mně nepotěšila. Na trénincích budeme pilovat přihrávky mezi celou útočnou čtyřkou, aby kluci jasně věděli, kde je jejich místo.

 

Zcela pod čarou přidávám několik osobních postřehů. Tak za prvé, jsme s naším lehkým sportovním vozem byli u haly jako první! Tento historický moment nemůže zkalit ani fakt, že ostatní nevěděli kde hala je a museli tak cestovat za námi, aby nebloudili po Vsetíně.

Málem jsme přišli o realizační tým. Svaťka s Pavlou se rozhodly navštívit bufet na vlakovém nádraží (opravdu vytříbený vkus...:-), jelikož jim oběma došly, a to tady psát nebudu, jelikož o cigaretách se mezi sportovci nemluví. Cesta údajně připomínala dobrodružnou výpravu s nejasným koncem. Nejprve musely zdolat městskou část obývanou "nepřizpůsobivými", či jak se jim dnes říká, aby posléze zdolávaly několik železničních kolejí v době, kdy v dáli houkal vlak a nebylo jasné, na jakou kolej si to šine. Nebudu napínat, jsou stále s námi živé a zdravé.

Už méně radosti nám udělala hoňka našeho áčka po chodbách a dokonce po hřišti, na kterém probíhalo utkání. Tohle si pánové ještě ve středu vyřídíme, stejně jako záležitosti se šatnou. V tomto směru budeme příště situaci řešit jiným způsobem, jelikož se tyto záležitosti nestaly poprvé...